Cviky na zadní delty

Proč zadní delt vypadává z plánu

Důvody jsou tři naráz a ani jeden z nich není lenost. Zaprvé tuhle hlavu v zrcadle nevidíš, takže ti nic nepřipomíná, že tam je. Zadruhé si sice něco odpracuje při každém přítahu, jenže široký sval zádový a horní záda dojdou mnohem později, takže série skončí dřív, než se zadní hlava vůbec stane limitujícím faktorem.

Zatřetí tady není žádné číslo, které bys mohl překonat. Rozpažování v předklonu se dělá s lehkou zátěží, což popisy v tomto atlasu samy říkají, a je pak těžké brát ho jako cvik, na kterém něco měříš. Přední hlava se trénuje mimochodem při každém tlaku. Zadní hlava se mimochodem netrénuje nikde.

Seznam níž je proto krátký a dost jednotvárný. Nesnažili jsme se ho nafouknout, protože stejný cvik v páté variantě se novým cvikem nestane.

Rozpažování, přítahy, nebo face pull?

Rozpažování v předklonu je nejblíž čisté práci zadní hlavy: paže je skoro natažená a jde do strany, takže páka je dlouhá a zátěž nutně malá. Přítah na zadní delty to obrací. Pokrčený loket páku zkrátí a dovolí ti použít znatelně víc kilo, jenže spolu se zátěží se do pohybu zapojí i horní záda.

Face pull leží mezi nimi a má jednu věc, kterou zbylé dva nemají: koncovou pozici, kterou si zkontroluješ sám. Ruce skončí vedle obličeje, paže rovnoběžně s podlahou, lopatky stažené k sobě. Dokud tenhle obrázek sedí, jde pohyb tam, kam má.

Zbývá otázka postavení trupu. Předklon s volnou zátěží je nejnáročnější na bedra, protože páteř musí držet rovně po celou sérii. Verze v sedě s hrudníkem opřeným blízko stehen, TRX a tah gumy k obličeji ve stoje to řeší třemi různými způsoby a zadní hlava v nich odvede zhruba stejnou práci.