Cviky se švihadlem

Čím se ty tři rytmy liší?

Základní přeskok je jeden odraz na jeden průchod lanka: chodidla u sebe, dopad na střed chodidla, rovnou další otáčka. Je to verze, ke které směřuješ, a zároveň ta, která nejrychleji zvedne tep.

Dvojitý odraz přidává mezi průchody lanka jeden odraz navíc, menší. Lanko se točí pomaleji a je čas srovnat rytmus. Název mate: tohle je nejlehčí ze tří verzí, ne nejtěžší.

Skok se střídáním nohou zvedá chodidla jedno po druhém, trochu jako běh na místě. Zátěž padá vždy na jednu nohu a rytmus bývá snazší udržet delší dobu než při skákání snožmo.

Co tu dělají přítahy a přítahy k obličeji?

Protože švihadlo je především kus pevného lanka a lanko protažené kolem sloupku nebo jiné pevné konstrukce ve výšce boků se chová jako nejjednodušší možná kladka. Nakloníš se dozadu, zatížíš ho vlastní vahou a přitáhneš madla k trupu nebo k obličeji.

Odpor si nastavíš úhlem náklonu: čím dál se nakloníš dozadu, tím větší část těla visí na lanku. Tohle je nouzové řešení na cesty nebo do hotelového pokoje, ne náhrada přítahů s jednoručkami, ale mechanicky to funguje a proto to v katalogu je.

Jedna podmínka je tu neoddiskutovatelná: to, kolem čeho lanko protáhneš, musí napětí udržet a nesmí nechat švihadlo sklouznout. Katalog to říká u obou cviků a není to zdvořilostní poznámka.