Cviky na boční delty

Proč je upažování tak citlivé na zátěž

Protože paže je skoro natažená a zátěž sedí na konci dlouhé páky. Malá jednoručka v ruce vytvoří ve výšce ramen moment, se kterým se nic jiného v tréninku ramen nesrovnává. Proto může posun o jednu jednoručku výš změnit cvik k nepoznání.

Když je zátěž moc velká, tělo si najde cestu okolo, a bývá to jedna ze tří: krčení ramen, švih trupem, nebo zkrácená dráha. Všechny tři se vracejí ve varováních u jednotlivých variant upažování v tomto atlasu a všechny tři znamenají totéž. Míň práce pro boční hlavu, víc únavy.

Tohle je jeden z mála pohybů, kde větší číslo na jednoručce může být krok zpátky. Těžké upažování neprotlačíš silou tak, jak protlačíš bicepsový zdvih s velkou činkou, protože tady není žádný silnější sval, který by se přidal.

Jednoručky, kladka, nebo stroj?

Jednoručka je nejjednodušší a silové křivce sedí nejhůř: dole je odpor skoro nulový a vrchol přichází přesně tam, kde má pohyb skončit. Varianta v náklonu, kdy se držíš stojanu, posouvá začátek hlouběji do rozsahu, takže napětí naskočí dřív. Upažování v sedě zase odebere nohám možnost přidat švih.

Kladka křivku napraví. Lanko táhne od prvního centimetru, ne až od poloviny dráhy. Stroj jde ještě dál a drží ti dráhu, takže je snazší dokončit sérii bez pomoci trupu a těžší podvádět, když přijde únava.

Přítahy k bradě jsou jediný pohyb v této části atlasu, kde použiješ opravdovou zátěž, a platíš za to volností zápěstí a ramen, protože ruce máš zamčené v jedné dráze. Varianta s EZ osou a varianta se širokým úchopem existují právě proto, aby ta dráha nebyla tak svazující.