Cviky na TRX popruzích

Jak popruhy nastavují obtížnost?

Dělá to celé úhel trupu. U přítahu se zakloníš a přitahuješ k sobě tu část vlastní váhy, kterou určí náklon: nohy blízko kotevního bodu tě položí skoro do vodorovné polohy a udělají z pohybu to nejtěžší, nohy dál od kotvy tě postaví blíž ke stoji a cvik zlehčí. Mezi obojím je nějakých dvanáct stupňů, takže dostaneš celý žebříček obtížnosti bez jediného kotouče.

Stejné pravidlo funguje obráceně u cviků s nohama ve smyčkách. Čím výš madla visí, tím větší část práce s držením pánve padá na břicho. Proto skoro každý popis tady začíná nastavením výšky popruhů - není to formalita, je to způsob, jakým si volíš zátěž.

Praktický závěr: než rozhodneš, že je na tebe pohyb moc těžký, zkontroluj, jestli to nejsou jen dva kroky špatným směrem.

Co TRX nenahradí?

Strop zátěže je tvoje vlastní váha a ve většině pozic ještě míň, protože část váhy pořád stojí na nohou. Pro záda, ramena a břicho to často bohatě stačí. Pro nohy obvykle ne: výpadový dřep a boční dřep na popruzích učí vzorec a pomáhají udržet rovnováhu, ale stehna nezatíží tak jako velká činka nebo aspoň těžké jednoručky.

Druhý limit je zákeřnější. Popruhy vždycky přidávají ke cviku ještě práci na stabilitě, takže série často skončí proto, že trup přestal držet linii, ne proto, že to vzdal cílový sval. Pro břicho je to dobrá zpráva, pro honbu za jednou konkrétní partií špatná. V takovém případě je jednodušší sáhnout po pohybu s vnějším odporem a popruhy nechat na přítahy, rozpažování a práci s trupem, kde je tohle výhoda.