Cviky na Smithově stroji

Proč tak úzký výběr?

Protože Smithův stroj je jedno stanoviště, ne samostatná rodina cviků. Bench press ve vedení je pořád bench press, dřep je pořád dřep, přítah je pořád přítah. V atlasu tu jsou jen pozice, kde vedení mění něco skutečného, a ne jenom název.

Je tu i mechanický důvod, proč se seznam kloní k tlakům. Vedení bere nohám možnost přizpůsobit se závaží. U tlaku to nic nestojí, protože nohy stejně stojí na místě. U dřepu a mrtvého tahu musí nohy najít polohu, ve které se váha srovná nad středem chodidla, a svislá kolejnice jim to nedovolí. U spousty lidí to skončí postojem, který by ve volném dřepu nedával smysl.

Výjimkou je tady bulharský dřep a hezky ukazuje, k čemu vedení vlastně je. U verze s velkou činkou nebo s jednoručkami série často skončí proto, že došla rovnováha na přední noze, ne síla. Osa držená vedením tenhle strop odstraní.

Co vedení dá a co vezme?

Dá dvě věci. Závaží nemůže utéct nikam mimo svislici, takže pozornost zůstává u tlačení. A po celé délce máš háky: opakování, které nejde nahoru, končí otočením zápěstí, bez parťáka a bez soukání se zpod osy na hrudníku. Pro lidi, kteří trénují sami, je to obvykle nejsilnější argument pro Smithův stroj.

Vezme stabilizaci a přizpůsobení. Svaly, které na volné velké čince drží dráhu, mají tady celou dobu volno, takže přenos výsledku na volné váhy je jen částečný. Rameno i kyčel navíc musí jet po čáře, kterou nakreslil někdo jiný. Když tě tlak na Smithově stroji dráždí v rameni a jednoručky ne, může za to obvykle pevná dráha, ne samotná váha - a pak je chytřejší změnit nářadí než to vysedět.

Australské shyby stojí za zapamatování zvlášť, protože jsou jediná pozice z tohohle seznamu, kde je vedení úplně na tvé straně. Osu zajistíš v libovolné výšce a právě ta výška je tady knoflík obtížnosti: čím níž ji dáš, tím větší část tělesné hmotnosti visí na pažích.