Cviky na nejširší sval zádový na hrazdě

Co dá hrazda zádům, co kladka neumí?

Na kladce jede váha k tobě, zatímco ty sedíš zaklesnutý pod válci. Na hrazdě je to obráceně: hýbeš se ty vůči pevnému bodu, takže k práci zad přibude zpevněný střed těla a udržení těla v jedné linii. Popisy shybů to říkají naplno, ještě než se vůbec dostanou k tahu.

Druhý rozdíl je hmat. Na kladce držíš tyč, na které visí zátěž, a v nejhorším ti ujede o destičku. Na hrazdě visíš na prstech celou svou hmotností a sérii často ukončí předloktí, ne záda. Třetí je konec rozsahu: na kladce se opakování uzavře, když se tyč dotkne hrudníku, na hrazdě ho uzavírá tvoje vlastní tělo, takže se to nedá ošidit tím, že se k tyči nakloníš.

Nevýhoda je přesně tatáž věc jako výhoda. Není tu žádný kolík, kterým bys váhu zmenšil, takže pro někoho je první čisté opakování cíl sám o sobě, a právě proto atlas nese verze s gumou, s oporou nohy a postavené na negativu.

Co dělat, když ti hmat povolí dřív než záda?

Je to na hrazdě nejčastější scénář a neznamená, že děláš něco špatně. Udržet vlastní tělesnou hmotnost v rukou je jiná práce než přitáhnout se k hrazdě a obojí se unaví jinak rychle.

Katalog má několik odpovědí, ke kterým nemusíš nic kupovat. Úzký neutrální hmat přijde spoustě lidí jistější a shodou okolností šetří zápěstí i loket. Podhmat postaví biceps do dobré pozice, takže v něm obvykle uděláš nejvíc opakování. Kratší série dělané častěji ti dovolí každou z nich dokončit dřív, než ti ruka začne klouzat.

Trhačky vyřadí hmat z rovnice, jenže ho vyřadí i z tréninku. Když po nich saháš ze zvyku hned v první sérii, přestaneš rozvíjet něco, co u těžších tahů stejně budeš potřebovat. Ať zvolíš cokoli, jedno pravidlo platí: hrazda musí být uchycená pevně, protože na jediném bodě visí celá tvoje hmotnost.